Progresivní analytické centrum, o. p. s. uspořádalo 6. 12. 2021 odbornou diskuzi na téma zdraví a zdravotnictví v kontextu připravovaného předsednictví České republiky Radě Evropské unie. Debatě moderované Tomášem Petříčkem poskytla záštitu europoslankyně Radka Maxová a zúčastnili se jí Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče, Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, František Vlček, ředitel rozvoje a inovací AKESO Holding, a. s. a Miroslav Palát, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR. Z diskuze následně vyplynulo hned několik prioritních oblastí a doporučení pro nastupující politickou reprezentaci, která by měla být zohledněna během českého předsednictví. Níže naleznete jejich přehled.
Digitalizace zdravotnictví jako cesta k dostupnější zdravotní péči
Proces digitalizace postupně proniká i do oblasti zdravotní péče. V rámci Evropské unie však Česká republika, a nejen ona patří k zemím, ve kterých se digitalizace v této oblasti teprve etabluje. Naopak k průkopníkům patří mimo jiné Mekka digitalizace, kterou je bezesporu Estonsko, dále pak Finsko nebo Dánsko. Například ve zmíněném Finsku je již přibližně 80 procent úkonů řešeno na dálku a adekvátně je tento proces financován z veřejných zdrojů, a to jak poskytovatelům péče, tak tvůrcům využívaných technologií. Pacienti jsou pak pomocí systému bonifikace motivováni dálkový přístup k lékařské péči využívat.
Není přitom divu, že se uvedené státy vydaly touto cestou. Základní vyšetření lékařem na dálku, přenos informací mezi různými poskytovateli lékařské péče, telemedicína. To vše je cesta pro zrychlení léčebného procesu, jeho zkvalitnění i zkapacitnění a v neposlední řadě také k nižším nákladům pro systém veřejného zdravotnictví.
Je však nutné se vypořádat i s problémy, které tento proces přináší. Jedná se mimo jiné o problematiku ochrany osobních údajů a překážky v podobě nedostatečného hardwarového i softwarového vybavení. Dále pak Česká republika zaostává v otázce úhrad inovačních technologií a postupů, byť se situace postupně zlepšuje. Jako příklad lze uvést například projekt inovačního trychtýře, za kterým stojí Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Odolnost unijního zdravotnického systému
Pandemie COVID-19 poukázala na skutečnost, že Evropská unie není v případě zdravotnictví, a nejen v tomto případě, soběstačná. V mnoha ohledech jsou členské státy závislé na dodávkách z třetích zemí. Proto je zcela nezbytné, aby byla Evropská unie na případné další krize lépe připravena a zajistila si dodávky ochranných pomůcek, léků, přístrojů a zdravotnických pomůcek sama.
Zde bude kruciální nalézt odpověď na otázku, proč je v současnosti v Evropské unii nedostatek výrobců, ať už z oblasti farmakologického průmyslu, tak z oblasti výroby ochranných pomůcek. Mezi účastníky diskuze panuje shoda, že v prvé řadě jde o nedostatečnou podporu výzkumu a vývoje a pomalý proces při schvalovacím procesu a zavádění inovací do běžné praxe. Velkým rizikem také do budoucna může mít snížení délky patentové ochrany v oblasti léčiv.
Toto téma také souvisí s posílením role Evropské unie, a to minimálně v otázce koordinace členských států a jejich zdravotnických systémů a motivace výrobců. V současnosti je totiž zdravotnictví převážně v rukou jednotlivých členských států.
Duševní zdraví jako nezbytná součást prevence
Téma duševního zdraví je stále do jisté míry považováno za okrajové. Přitom nejeden výzkum upozorňuje na přímou souvislost mezi duševním zdravím, kvalitou života a délkou dožití. U lidí, kteří vyrůstali v prostředí, které není ideální pro duševní pohodu, je mnohem větší pravděpodobnost výskytu nemocí kardiovaskulárního systému, onkologickým onemocnění, mrtvicemi atd. S tím souvisí i jejich nižší délka dožití a to až o 20 let.
Mělo by být tak jednou z hlavních priorit českého předsednictví pomoci s destigmatizací tématu duševního zdraví, například formou sdílení příkladů dobré praxe, kde Česká republika patří k průkopníkům přechodu této problematiky z institucionálního prostředí do komunitárního.
Nejen onkologická prevence a kapacity ve zdravotnictví
Tento bod opět souvisí s probíhající pandemií COVID-19, která ještě víc prohloubila problém s nedostatečnou zdravotní prevencí chronickým onemocnění, kdy v současnosti dochází opět k odkladu preventivní péče. To s vysokou mírou jistoty způsobí v příštích měsících a letech obrovský tlak na systém veřejného zdravotnictví a jeho kapacity.
Je tak velmi důležité zaměřit se jak na zvyšování kapacit zdravotnického systému, tak na osvětovou činnost. Vše je zapotřebí řešit komplexně a ne individuálně. To souvisí jak s posílením institucí jako jsou hygienické stranice či Státní zdravotní ústav, tak se zapojením zaměstnavatelů. Pro ty může být otázka veřejného zdraví stejně důležitá jako bezpečnost práce, kterou se již dnes aktivně zabývají.
Aby však mohla být zdravotní péče, a to nejen ta preventivní, mohla být poskytována na té nejvyšší úrovni, je zapotřebí zajistit dostatek zdravotnického personálu. Je proto důležité začít aktivně řešit nedostatek absolventů zdravotnických škol, jak těch středních, tak vysokých a motivovat zdravotníky, aby v českém zdravotnictví zůstali.
Závěr
Během diskuze vyplynula ze strany řečníků shoda na třech zásadních prioritách, které by měla Česká republika zohlednit během přípravy předsednictví Rady EU. V prvé řadě se jedná o prevenci onemocnění, digitalizaci zdravotnického systému a ve větší soběstačnosti Evropské unie v oblasti zdravotnictví. Nejedná se jen o léky, přístroje a zdravotnické vybavení, ale také o zdravotnický personál.
