20. července si připomínáme 50. výročí turecké invaze na Kypr. Tato událost byla tureckou reakcí na připojení celého ostrova k Řecku, které proběhlo o 4 dny dříve. V roce 1974 byli řečtí obyvatelé z území obsazeného tureckými jednotkami nuceni odejít. Vrátit se mohli nedávno po dlouhých 50 letech. Národy Řeků a Turků žijí odděleně a bývalá bohatá letoviska zpustla, jako např. město Famagusta.

Kypr byl ve své historii postupně ovládán říšemi jako Asýrie, Persie, Řecko, Řím, Byzantská říše, Osmanská říše a, nakonec, se stalo britským protektorátem v roce 1878. Nezávislým se stal Kypr, pod vedením Národní organizace kyperských bojovníků (EOKA) v roce 1960. 14. července 1974 na Kypru propukl puč, který ostrov přivedl pod vládu Řecka. Ztráta kyperské neutrality pobouřilo Turecko, které o šest dní později podniklo na ostrov neoprávněnou a nečekanou invazi, ostřelující tamní města. Touto invazí bylo také porušeno mezinárodní právo. Turecko tak obsadilo severní část Kypru a 1/3 jeho území. Tím se rozdělila území na „pro-řecká“ a „pro-turecká“, které je dosud rozdělené nárazníkovou zónou OSN. Navíc v roce 1983 se turecké okupované území prohlásilo na tzv. Tureckou republiku Severního Kypru. Dosud tento stát uznává pouze Ankara, zatímco řecká část ostrova, Kyperská republika (dále Kypr) je oficiálně mezinárodně uznávána a v roce 2004 se stala členem EU.

Kypr byl po jeho historii ovládán i z toho důvodu, že je důležitým strategickým bodem ve východním Středomoří, nejen z hlediska ekonomiky a obchodu. I to se v dnešní době projevuje ve sporu mezi řeckým a tureckým územím. V současné době panují spory např. v otázce nelegální migrace nebo v otázce těžby ropy a zemního plynu. Nelegální migrace se v tomto kontextu může vzít na úrovni vztahů EU-Turecko, kde i mezi regiony (z Turecka do Řecka apod.) proudí davy utečenců z Arabských zemích apod. Na Kypru ale přiliv nelegálních migrantů je snazší, protože se přes nárazníkovou zónu OSN dostávají na evropské území, tj. na území Kypru, snáze než přes hranice Řecka. Tábory utečenců se totiž převážně tvoří na řeckém území ostrova. EU v boji proti migraci Kypr finančně podporuje, pomoc ve spolupráci, mezi řeckým a tureckým územím nabídlo i Turecko.

Nicméně, Turecko je již méně ochotné spolupracovat v otázce těžby ropy a zemního plynu. Již od turecké invaze v roce 1974 si Turecko nárokuje veškerou těžbu a terénní průzkum pro účely těžby okolo celého ostrova. Takovéto praktiky, především průzkum, provádí Turecko již delší dobu a to nelegálně, tj. neodsouhlaseno Kyprem. V nedávné době ale řečtí výzkumníci nalezli rozsáhlá ložiska ropy a zemního plynu na jihu ostrova. Podle odhadů by těžba na tomto území mohla pomoci EU snížit závislost na ropě od Kataru.

Možné dodávky ropy a plynu do Řecka a EU by Kypr mohl nabídnout spolupráci i dalším sousedním státům, tím by snížil pnutí v mezinárodních vztazích, které se vyskytuje např. s Tureckem. Taková spolupráce by se nabízela např. s Izraelem, se kterým má Kypr doposud vřelé vztahy i přes to, že se v říjnu roku 2023 dostal do války s hnutím Hamás a Hizballáhem. Mezi EU, Kyprem a Izraelem je mimo potenciálního nového projektu se již buduje i podmořský napájecí kabel, který je jeden z největších na světě. O svých 2 000 megawattech má být největší podmořský kabel na světě.

Spor o Kypr mezi Řeky a Turky je problém, který se OSN a její orgány snažily řešit od proběhnutí invaze v roce 1974, nicméně bez výrazných změn pro tamní obyvatele. V roce 2004 proběhlo i neúspěšné referendum o znovusjednocení ostrova. V roce 2022 navštívil tureckou stranu prezident Erdogan. Ten slíbil při svém projevu i pokračující úsilí o znovusjednocení ostrova. Otázkou však zůstává, za jakých podmínek a za jakou cenu. Ke zlepšení situace mezi řeckou a tureckou stranou však stále může pomoci snaha utvářet společné bilaterální projekty. Dodnes je ale spor o ostrov brán jako „zmrazená diplomacie“.

Lukáš Drobec
analytik PAC